"Přítomnost je jediný čas, který máme k dispozici."

 

CICERO

Přerozdělení moci - rok 48 př.n.l.

CHUDÝ = pracuje
BOHATÝ = jej využívá
VOJÁK = chrání oba dva
PLÁTCE DANĚ = platí všem třem
TULÁK = odpočívá za všechny čtyři
OCHMELKA = pije za všech pět
BANKÉŘ = okrádá všech šest
PRÁVNÍK = se pře se všemi sedmi
LÉKAŘ = zabíjí všech osm
HROBNÍK = pohřbívá všech devět
POLITIK = žije ze všech deseti

Změnilo se něco od té doby?

 

 

Jedna z možností, jak se vyznat v dění okolo sebe a ve světě!

"Kdo mnoho cestoval, mnoho poznal. Kdo má mnoho zkušeností, bude mluvit rozumě. Kdo nic nezakusil, málo ví, ale kdo hodně cestoval, oplývá chytrostí. Mnoho jsem viděl, když jsem byl na cestách, porozuměl jsem víc, než umím povědět."

Sírachovec 34, 9-11

"Nepoddávej se zármutku a netýrej se starostmi. Radost srdce je život člověka, veselí prodlužuje věk. Dopřávej si a potěš tak své srdce, daleko od sebe zapuď zármutek. Vždyť zármutek mnohé zahubil  a žádný užitek z něho není."

Sírachovec 30, 21-23

"Dívej se do Slunce a všechny stíny padnou za tebe...!"

(stará moudrost)

"Psi štěkají, ale karavana kráčí dál..."

(moudrost východu - Omar Chajám)

 

 

 

"Proč si muži s oblibou vybírají za manželku ženu, která jim připomíná jejich matku?

A kdo jiný by to s nimi vydržel!?"

(Cindy Garner)

"Nejztracenější den našeho života je ten, kdy jsme se nezasmáli."

Sebastian- Roch Nicolas Chamfort

Sv. Petr Chryzolog o našem sebevědomí

Člověče, proč máš o sobě tak nízké mínění, když ses stal pro Boha tak drahocenným? Jak to, že se tak nerozumně zbavuješ své důstojnosti, když tě sám Bůh tak poctil? Proč se stydíš za to, z čeho jsi byl učiněn, a nehledáš, k jakému cíli jsi byl stvořen?

Nebyla celá tato budova světa, o kterém tvoje oči rozjímají, stvořena jen pro tebe? Světlo vlité do tebe zahání temnoty, které tě obklopují. Pro tebe byla uzpůsobena noc, pro tebe byl stanoven den, pro tebe bylo nebe ozářeno jasem slunce, měsíce a hvězd.

Pro tebe je země vyzdobena květy, lesy a plody. Pro tebe byla stvořena obdivuhodná a krásná rodina zvířat, která obývají vzduch, zemi a vody, aby osamělá opuštěnost nepřevládla nad radostí z právě stvořeného světa.

"Pád do nebes."

Při seskoku do hlubin zoufalství padal vzhůru,

porušujíce zákony gravitace.

Dopadl do Boží náruče, v níž spočinul ve věčném objetí.

Amen.

+ Petr Václav Vopálka 1999

Pepovi in memoriam - po skoku z Nuselského mostu.

 

Exorcismus

Stále více se setkáváme s podivnými a záhadnými jevy:

divné zvuky v domě či bytě, pohybující se stíny, hlasy, někdy postavy zemřelých.

V některých případech se dokonce přemisťují předměty.

K tomu všemu stísněná atmosféra, mráz po zádech, divný pocit či strach...

Mohl bych zde uvézt dlouhý výčet podobných zážitků mých i z vyprávění.

Mohu však s plnou odpovědností a autoritou říci, že se v žádném případě nejedná o jevy,

u kterých by bylo potřeba provézt tzv. exorcismus!

Stručně řečeno: Nejedná se o žádné síly zla, proti kterým by bylo potřeba zasahovat!

Jedná se sice zdánlivě o "nevysvětlitelné" jevy, ale přesto o jevy,

které lze pochopit a  odstranit, či přesněji vyjádřeno zklidnit,

a to k prospěch obou stran: té, která se dává "poznat" - zjevuje se, dává najevo svou

 přítomnost, i té bytosti, která vidí, slyší, atp...

Jak je to možné a co se jedná?

Jedná se o duše zemřelých, které po smrti nemohou "domů"!

Bloudí zde na Zemi a hledají cestu!

Důvody toho jsou různé:

Náhlé úmrtí bez rozloučení, nemožnost smíření a odpuštění,

příliš velká závislost na svých blízkých, nepohřbení urny - vystavení popela zemřelého

v obýváku a u toho jeho milované věci, apod.

Důvodů je mnoho!

Jak z toho a co s tím?

1. Není potřeba se bát! Je potřeba zemřelého nechat odejít a přát mu vše dobré!

2. Odpustit staré křivdy!

3. V lásce se za zemřelou duši pomodlit a požádat anděly o doprovod z našeho světa!

4. Poprosit zemřelého, aby se už nezjevoval, ale odešel "domů"...

Toto vše je v naší moci! Věřte mi a naleznete vy i vaši zemřelí klid!

Nebojte se, že je už nikdy neuvidíte! Jednou se s nimi shledáte!

Toto vše můžete udělat vy sami nebo s pomocí kněze!

Exorcismus

Ve zcela výjimečných případech se setkáváme s působením zla a zlých sil!

Postiženým může být jednotlivec či skupina lidí.

Postiženo může být ale i nějaké místo, dům, předmět, apod.

Úkon tzv. exorcismu, to jest odstranění zla a jeho působení, církev svěřila "specialistovi",

který je odborně připraven a je na vysoké duchovní úrovni.

Nemůže to provádět každý kněz!

Pokud se jedná o zbavení zla, které se zmocnilo nějakého člověka, musí se tak dít

v lásce, se vší obezřetností, odborností a odpovědností!

Nelze zaměňovat psychiatrickou diagnózu, tedy nemoc, s postižením zla!

Nelze nemocnému odebrat léky, vložit na něj ruce a prohlásit jej za zdravého!

Potkal jsem už mnoho náboženských fanatiků, kteří ublížili mnoha nemocným.

Věřící člověk má mocnou zbraň proti zlému: lásku!

Milovat druhého, to je nemocnější zbraň v rukou každého z nás.

Jak na to nám ukázal Ježíš zvaný Kristus, Boží syn!

"Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují!"

Vždyť Ježíš na kříži přemohl nejen smrt, ale i samotného ďábla!

+Antonín

Čtvrtý mudrc od východu

Evangelium nám neříká, kolik mudrců, - či králů
chcete-li - cestovalo za hvězdou do Betléma. Lidová
tradice hovoří o třech: Kašparovi, Melicharovi
a Baltazarovi. Ale existuje i jiná tradice, která zná
ještě čtvrtého mudrce, jenž se prý jmenoval Artaban.
Když se Artaban chystal na cestu za hvězdou, vzal
s sebou jako dary pro nově narozeného krále safír,
rubín a perlu nesmírné ceny.
Cestou za ostatními mudrci se však Artaban zdržel
péčí o jakéhosi chorého pocestného, a tak na schůzku

se svými druhy přišel pozdě. Marně na ně čekal,
a tím zmeškal odchod karavany, k níž se s nimi
měl připojit. Teď byl sám a neměl ani velbloudy ani
zásoby na cestu pres poušť. Prodal tedy safír, aby si
je obstaral. Zesmutněl, když si uvědomil, že nově
narozený král nikdy nedostane tenhle vzácný dar.

Artaban putoval dál, až konečně dospěl do Betléma
- ale zase pozdě! Město bylo plné vojáků, kteří
vyhledávali malé chlapce, aby je na Herodův rozkaz
pozabíjeli. Tehdy Artaban obětoval nádherný rubín,
kterým podplatil kapitána, aby ušetřil několik dětí
v místě, kde právě nocoval. Děti zůstaly naživu, jejich

matky se radovaly, ale rubín pro krále byl navždy tentam.

 

Třiatřicet let Artaban marně hledal nového krále,
za kterým vážil tak dlouhou cestu, až se jednoho dne
ocitl v Jeruzalémě, kde se právě konaly popravy
ukřižováním. Artaban se hnal vzhůru na Golgotu,
kde chtěl vzácnou perlou uplatit římské vojáky, aby
zachránil muže, zvaného Ježíš. Cosi mu říkalo,
právě on je tím Králem králů, kterého po celý život
hledá. Ale v tu chvíli uviděl mladou ženu, kterou biřici
vlekli na trh s otroky. Plakala a volala k němu o
pomoc. Artaban jen krátce zaváhal, ale pak věnoval
svůj poslední klenot - vzácnou perlu - aby tu ženu
zachránil. Nakonec mu pro krále, kterého celý život
hledal, nezbylo vůbec nic.

 

Když posléze dospěl na místo popravčí a
uvědomil si, že pro Ježíše už nemůže udělat vůbec nic,
zachvátil ho zoufalý žal. Ale tu se přihodilo cosi
pozoruhodného. Ježíš shlédl na Artabana a řekl mu:
„Nebud' smutný, Artabane.
Tys mi pomáhal po celý život.
Neboť jsem hladověl, a dal jsi mi jíst,
žíznil jsem, a dal jsi mi pít,
byl jsem nahý, a oblékl jsi mě,
byl jsem na cestách, a ujal ses mne.“ ˇ


Někteří říkají, že Artaban Krista nikdy nenašel.
A jiní zase, že právě on byl nejmoudřejším z oněch
mudrců.

 

Z knihy: "Kup si los" Brian Cavanaugh

Zdeněk Bohuslav

 

Nepřehlédněte!

 Kniha Václava Vacka

"Měl jsem štěstí na lidi"

(Vyšehrad 2014)

Autor je římskokatolickým knězem, v současné době v Letohradu.

  • "Zaskočila tě někdy nějaká zbožná otázka?"

  • "Zaráží mě řada zbožných tvrzení. Jsou příležitostí prověřit si, zda papouškujeme to,

  • co někdo řekl, nebo umíme přemýšlet."

  • "Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje"- to je pomluva! (s.260)

"Sexualitu nám Pán Bůh nedal jen kvůli rozmnožování, a už vůbec ne jako trápení, pastičku. Je to setkání nejbližších - jeden máme být pro druhého. Chudí lidé nemohli manželku vzít na večeři ani koncert. Ale mohli spolu zažít zážitek sexuality. Manželství je nejnáročnějším soužitím, proto jim Bůh dal toto potěšení." (s.182-183)

"My faráři jsme památkáři. Mám moc rád umění, ale žádný kostel neporodí ani jednoho věřícího." (s.88)

"Ježíš se v Jerichu ptal: "Chlapi, jak se tady máte?" "Jo, šlo by to, ale máme tady jednu svini zakrslou. Začal kolaborovat a vybírá pro ty svině římský"- tak se někdy mezi chlapama mluví. "Spočítal kolik nás doma je, šel do chléva a vzal si neomylně nejlepší krávu, která měla mnohem větší cenu než ty daně. Nic jsem nezmoh, měl s sebou vojáky."

A Ježíš řekl: "To je fakt svinský, ale já se pokusím do něj cvrnknout, někdy se to povede..." (s.159)

 

Kniha je stále v prodeji v karmelitánském knihkupectví u Jindřicha v Praze, v evangelickém knihkupectví Kalich v Praze a jistě i na dalších místech. Neváhejte a zakupte!  Přeju dobré počteníčko!

 

Příběh o mnichovi, který žil tady a teď

Zveřejněno dne 25.1.2014

Starý zenový mnich ležel na své smrtelné posteli. Prohlásil, že tento večer už tady nebude. A tak následovníci, žáci, přátelé začali přicházet ze široka a daleka. Jeden z jeho starých žáků, když slyšel, že mistr umírá, utíkal na trh. Někdo se ho zeptal: “Mistr umírá a ty jdeš na trh?” Žák odpověděl: “Můj mistr miluje určitý druh koláče, tak mu ho jdu koupit.”

Všichni se obávali, co se děje, neboť to vypadalo, že mistr na někoho čeká. Občas otevřel své oči, podíval se kolem a zase je zavřel. A když přišel tento žák, řekl: “Výborně, ty jsi přišel! Kde je ten koláč?” A žák mu ho ukázal a byl velmi šťastný, že se ho mistr na koláč zeptal. Mistr umíral, ale vzal do rukou koláč. Byl velmi starý, ale ruka se mu netřásla. Někdo se ho zeptal: “Jsi tak starý a na pokraji své smrti. Brzy přijde tvůj poslední nádech a opustíš nás, ale tvá ruka se vůbec netřese.”

Mistr řekl: “Nikdy se netřesu, protože nemám strach. Moje tělo je staré, ale já jsem pořád mladý a zůstanu mladý, i když moje tělo už tady nebude.”

Potom začal přežvykovat koláč a někdo se zeptal: “Co je vaše poslední poselství, mistře? Brzy nás opustíte. Na co chcete, abychom vzpomínali?” Mistr se usmál a řekl: “Ach, ten koláč je delikátní!”

Toto byl muž, který žil tady a teď. Dokonce i smrt je bezvýznamná. Další chvíle nemá žádný význam. Tento moment, tento koláč je delikátní. Když chcete být v této chvíli, v této přítomnosti, jen potom můžete milovat.

(zdroj z internetu)

Modlitba optimisty

Pane, děkuji

za nepořádek, který musím uklidit po návštěvě, protože to znamená, že mám přátele;

za daně, které musím platit, protože to znamená, že mám práci;

za okna, která je potřeba umýt, a leccos, co volá po údržbě, protože to znamená, že mám kde bydlet;

za oblečení, které mám trochu těsné, protože to znamená, že mám co jíst;

za neustálé stížnosti na vládu, protože to znamená, že máme svobodu slova;

za velký účet za topení, protože to znamená, že je mi teplo;

za stohy prádla k vyprání a k vyžehlení, protože to znamená, že moji milí jsou mi blízko;

za budík, který se ozývá ráno co ráno, protože to znamená, že žiji;

za únavu a bolavé svaly na sklonku dne, protože to znamená, že jsem byl aktivní.

(zdroj z internetu)


 

 

Řeč Olivera Cromwella k tehdejším zákonodárcům

(tzv. dlouhému parlamentu)

1653

„Je nejvyšší čas ukončit vaše zasedání, jež jste zostudili opovrhováním vším dobrým

a poskvrnili všemi neřestmi. Nejste než sebranka a odpůrci blahodárné správy.

Nejste než nájemní ničemové.

Svou zemi byste prodali za kus bídného žvance jako Ezau,

svého Boha zradili pro pár drobných jako Jidáš.

Je ve vás vůbec něco dobrého? Existuje nějaká hanebnost, jež by vám nebyla vlastní?

Věřící nejste o nic víc, než můj kůň. Zlato je vaším Bohem.

Kdo z vás neumlčel své svědomí za úplatek?

Je mezi vámi alespoň jeden, jenž by sebenepatrněji hájil zájmy Commonwealthu?

Vy mrzké děvky!

Což jste svým nestoudným pletichařením a podlostmi neznesvětili toto posvátné místo

a z Božího stánku neučinili doupě lotrovské?

Jak hnusně odporní jste celému národu, jenž vás pověřil k napravování křivd!

Tak tedy! Seberte si své saky paky, zamkněte za sebou a ve jménu Boha, jděte!“ 

(Oliver Cromwell, 1653)

(zdroj internet)