Bojíte se, že byste mohli uvěřit tomu, že Bůh je?  Bojíte se správně, neboť to může potkat i vás! (Český boj č. 3)

 

Úvodní stránka Aktuality V co věřím Myšlenky Kázáníčka Pastýřské listy Humor KontaktZahraničí Fotogalerie K mojí osobě Archiv

 

"K svítání se nemůže nikdo dostat jinak, než stezkou noci"  

Velikonoční svátky - byznys smrti anebo radostná zpráva!?

Kam až sahá lidská paměť, věřili lidé, že jejich život nemůže končit smrtí, že musí mít hlubší smysl, že se prostě nenarodili jen tak, aby zase jednou zemřeli. A tak víra, že, za životem každého člověka je nějaká osobnost, která životu a vůbec všemu tomu okolo nás dává smysl, je stará jako lidstvo samo. A stejně tak stará je ovšem skepse a "nevíra". Zvláštní ale je, jak snadno se mluví o té druhé entitě: o nevíře a skepsi. A velmi zvláštní je, jak těžce se hovoří o té první: o víře. Je to paradox, ale je to tak. O životě se mluví jako o něčem samozřejmém, řekněme až obyčejném, všedním. O smrti se mluví s bázní, respektem, obavami a hlavně se strachem. A tak už v ranných dějinách lidstva došlo k obrovskému paradoxu: Na místo života, začala být oslavována smrt a vše, co s ní souvisí. Jistě, životu se také trochu dostalo, ale v porovnáním toho, co vše vzniklo okolo "konce" lidské bytosti, je to naprosto neporovnatelné. Proč tomu tak je? Jednoduchá odpověď: Není mocnějšího nástroje než je strach. Když je hlavním aktérem všeho zájmu a dění lidského společenství strach, vše dostane jakousi zvrhlou logiku a vzniká prostor pro obrovský byznys...A zdaleka tím nemyslím jen "luxusní pohřebnictví" a jeho služby. To by ještě nebylo až tak...Nakonec člověk by měl odcházet ze života důstojně, anebo ne? Problémem je, že právě na tomto "okamžiku" smrti staví svou nadvládu a vzniká duchovní velmoc: "náboženství"! Nákladné obřady, stavby, roucha, umění, hudba, hostiny a především moc a vláda nad obyčejnými smrtelníky. Vznikla kasta šamanů, mágů, čarodějů a kněží, kteří se postavili do role "vševědoucích a znalých". Smysl života se skryl za tajemstvím smrti a dveře "věčnosti" se zavřely...Jen s tím "správným" klíčníkem se mohl nebožtíček dostat dál. Chárónovi se ale muselo dobře zaplatit, aby zemřelého převezl přes řeku. Nebo tu bylo skvělé balzamování prodlužující nerozpadavost tělesné schránky - to vše pochopitelně jen pro "platebně schopné". Různých obdobných praktik vznikla za staletí po celé naší krásné Zemi celá bohatá škála. Úžasný a promyšlený tah, jak zamlžit a zastřít skutečnost smyslu lidského života. A to vše oděno do nádherných slavnostních rouch a barev - tedy kromě černé...I když ta je tu proto, aby člověku připomínala se zdviženým prstem: Dej si bacha! Když nebudeš poslouchat a tancovat, jak chceme...máme skvělý nástroj, instituci: Peklo a vše, co k tomu patří! A Lucifer se už na tebe těší! Čerti už zatopili pod kotlem a vymysleli tisíc a jeden způsobů, jak ti znepříjemní pobyt po smrti...(Tedy v našem teritoriu, jinde na světě mají zase jiné "vychytávky...ovšem stejně účinné).

(pokračování příště)  

Příprava na velikonoční svátky

Horolezec doleze ke kruhu a chce provléknout lano, aby mohl slanit.

Lano se mu ale nešťastně vysmekne a spadne dolů. Pod ním 300 metrová hloubka.

Nemá už sílu odlézt zpět a nahoru taky ne a nikdo nikde...

Po chvíli, kdy nevidí žádné řešení, se zadívá se nahoru a volá:

"Haló, je tam někdo nahoře?"

Ze shora se ozve hluboký hlas: "Jasně, že jsem tady, co se děje?"

"Tak to je bezva, potřebuju pomoct, jsem v hajzlu...A kdo vlastně jseš?"

"No, kdo by...to jsem já, Pán Bůh...Jasně, že ti pomůžu.

Pusť se kruhu a já tě zachráním..." "Cože? Mám se pustit kruhu?"

"No, jasně. Vždyť ti to říkám. Pusť se a já tě zachráním!"

Po delší době ticha, se horolezec znovu zadívá nahoru a zavolá:

"Haló, není tam ještě někdo...?"

.......................

Nedávno jsem byl u svého přítele a nějak jsme se dostali na téma odchodu z tohoto života. Vyslechl jsem si zajímavý monolog: "No jo, tak už jsem na řadě, jsem nejstarší z naší rodiny..." Po chvíli mlčení, neboť jsem to nijak nekomentoval, se ozvalo: "No, jo, ale jaký to tam vlastně je? To víš, odtamtud se ještě nikdo nevrátil...Faráři o tom sice kážou, ale kdo ví? Nakonec jsou za to placení..." Nechtěl jsem do monologu zasahovat, a tak jsem jen mlčel a zvědavě čekal, co ještě přijde. "Jeden neví, asi je lepší do toho kostela chodit, jistota je jistota..."

.........................

Milovaný Otče

Za lásku tě dnes prosím,

Je tím nejvzácnějším cos nám dal.

A tak ji stále v srdci nosím,

 raději než žal.

 Předstupuji a prosím tě o vyslyšení  mé modlitby. Pro tvou milost a svatost nemohu jinak,

Vzdávám ti dík za lásku. Ve spletitých cestách lidských životů, pojíš nás nejpevnějším poutem.

Ať už láskou matek k dětem, láskou přátelskou, či tou mezi mužem a ženou.

Za tu k Tobě jsem ti  tolik vděčná . Více však za to, že Ty miluješ nás.

S každou myšlenkou na naši zemi. Na lesy, pole, květiny, řeky.

Jak obrovská milost od Tebe. Jaká pestrost a rozličnost ve zvířecí říši.

A ještě větší v lidech. Jaká krása v různorodosti lidské povahy, vůle, barvy pleti, vlasů a očí.

 Milovaný Otče prosím tě , aby každý našel to pravé pro sebe.

Každý muž aby k sobě našel tu nejkrásnější ženu.

Děti aby milovali své rodiče a rodiče děti. Muži své ženy a ty si jich vážili.

Přátelství aby bylo čisté  bez pomluv. Domácí mazlíčci vždy pohlazeni a květiny zalité.

 Uvědomuji si tvůj dar lásky. Co vše dám dáváš aby nám nic nechybělo.

Jak moc nám žehnáš.

Tak mi dovol nakonec říci, Žehnám já Tobě Hospodine,

skláním se před Tebou a tímto tvým darem.

Amen

(Alča)

Milovaný Otče,

V úctě a pokoře před Tebe předstupuji a prosím tě o vyslyšení mé modlitby.

Kéž duch svatý vede má ústa, myšlenky i hloubky mého srdce.

Děkuji ti za modlitbu Páně.

Jak krásně zní ta slova Otče náš. Dáváš mi jistotu, žes mi otcem,

který na mne ve své svatosti shlíží. Ve svém milosrdenství hlídáš mé životní cesty.

Na každém kroku mne podepíráš svou láskou.

Když vyslovuji přijď království  tvé, přemýšlím zda tu již není vzhledem k tomu ,

kolik báječných lidí smím znát.

Staň se tvá vůle - nejhlubší přání mého srdce.

A  jaký chléb mi dáš, ten budu jíst, neboť  věřím,

že znáš hloubku mého srdce a věřím v tvou lásku.

Jen se někdy obávám svých špatných skutků a s bázní tě prosím o odpuštění.

Vždyť i já se snažím odpustit těm kteří mi ublížili.

Nakonec tě milovaný Otče prosím zbav mě od zlého.

Neboť se někdy bojím že neunesu pokušení,

před Tebou neobstojím a pro svou lásku k Tobě neumím stát tam, kde nejsi.

Za to vše ti děkuji ve jménu tvého syna Ježíše Krista, toho ukřižovaného.

Amen

(Alča)

 

Předstupuji před tebe s vědomím že jsem tvá dcera

a jakoby to bylo včera cítím tvé první požehnání

cítím že jsi pro mě k mání.

Tak natahuji ruku svou a srdce též 

v modlitbě úctu svou ti vzdát

já vím že mě miluješ že mě máš rád.

(Alča)

 

+Antonín Vojtěch Jelínek, biskup

Požehnej vám doma, v práci i na vašich cestách: všemohoucí Bůh Otec, Syn i Duch svatý!

 

počítadlo.abz.cz