"Přítomnost je jediný čas, který máme k dispozici."

 

Myslíte si, že humor ke křesťanství nepatří?

Já si zase myslím, že z nás v nebi musejí mít pořádnou legraci...

Navíc se domnívám, že vtipy často vyjadřují přijatelnou formou skutečnost, kterou bychom se normálně obávali říci naplno!

 

PRO DOBROU NÁLADU
Povídání, které Vám posílám se mi tak moc líbí, že ho prostě, musím poslat.
Je to pro všecky maměnky, co majů děcka. Všeckým děckám co majů maměnky.
Aj tým ostatním, aby věděli, jak to v životě chodí.

Rozhodl jsem se, že se cestou z práce stavím za matkou na zahrádce :

Dojedu k zahrádce, odemykám branku
(matka má utkvělou představu, že ji tam někdo přepadne,

okrade a znásilní, tak se zamyká.
Ale aby nemusela každé návštěvě chodit odemykat,

tak má klíč od branky v zámku),

a ozve se z lehátka od chaty milé uvítání: „Kdo to sem leze???“

 
Volám. „To su já, mami!!!“ a z lehátka se ozve:

„Tož než dojdeš sem, napumpuj mně vodu!!!“

 
Napumpuju ručně dva kubíkové balony na nožičkách, a su zpocený jak  prase...

 
Hlásím:  „Hotovo!!!“ a z lehátka se ozve: „Tož napumpuj aj bečku a studňovicu!!!“
Volám“ „Ve studni už néni voda!!!“
 
„Leda hovno, pumpuj!!! Eště sem neslyšela srk!!!!“
Tož sem napumpoval, a jdu pozdravit matinku.
Ta je na lehátku a říká: „Dáš si štamprlu?“
 
Já na to: „Mami, nedám, je horko a su zpocený!!!“
„A cos kurva dělal, že sa potíš???“
„Napumpoval tři kubíky vody!!!“
„Tož, aby sas přestal potit, mosíš si dal štamprlu!!“

 
Tak zmožen tímto argumentem řikám:
„Tož nalej!“ A ona: „Běž natahnůt do sklepa, umyj štamprle a podej ně to!!“

 
Tak natahnu, naleju, cvakneme si.
A matka se ptá: „A co chceš??“
Já: „No chtěl sem tě vidět, napumpovat ti vodu a dat si štaprlu!!!“
„A chceš erteple??“
„Nechcu, mami, na víkend jedu pryč, až v pondělí bych si dojel... „

 
„A CHCEŠ ERTEPLE????“ „… nechcu mami... „
„ A CHCEŠ ERTEPLE?!?!?!?!?!?!?!“

 
„…Tak jo, mami, trošku si jich veznu!“
Matka se zvedá, podává mi motyku, kýbl,
a násadou hrobjí jak maršálskou holí ukazuje:
„…. tamten důlek, ten důlek, kurva ten né, tam je naťovisko eště zelené.... „

 
Jak mě chytá nerv, řikám: „A nechceš si to nakopat sama????“
„Né, mám nové nechty, zitra idu pařit se starcama!!!!

(má sraz spolužáků, 70 roků)

a dufám, kurva, že negdo bude tancovat,
né jak minule, kdy sem mosela poprosit o tanec kuchařa!!!!“


No tak sem nakopal kýbl erteplí, a matka: „A hrášek chceš???
„…..jasně, toho bych si vzal!!!“
 
„Nasrat, už je zavařený, měls dojít dřív!!!“
„… a pivo by sis dal???“
„…. ne!!!!“
„…..ale já ano, tak mě pro něho zajdi do sklepa!!!“
Tak jsem donesl ze sklepa PETku Zlatopramenu, vypili sme to.

 
A matka : „Dopils, doneseš, a vezni celý balík!!
„….tak mě na to dej peníze!!!“
„JÁ, UBOHÁ DŮCHODKYNĚ?????“
Polkl jsem hořkou slinu...

 
A matka „Chceš cukety?“ ………. „jasně, morčata to pokřůpů!!!“
„Já ti dám morčata, cuketovů buchtu upečeš a cuketové zelí uděláš! „

 
To už sem enom přikyvoval...
A naráz máti : „Poslůchej, za tři týdny by otec slavil narozeniny.

Nechceš dojít aj s tů tvojů kamošků, že bych kačeny upékla,
zeliska nadělala, bramborové šiše navařila???“

 
„Jasně mami, dojdeme!!!“„To su ráda, už ty kačeny sů v mražáku od loňska,

že to negdo konečně zežere.... „
Sem polkl nasucho a matka: „Nedáme si pohárek vína???

 „Nemám chuť, mami!!!“

„Sa ťa, kurva, neptám, esli máš chuť!!!! Nalej!!!!“

Odjíždím, a řikám: „Nejak máš tu branku nahlů...“
„No šak to čeká na tebe, abys to spravil!!!!“

Fakt , návštěva u maminky na zahradě dodá člověku elán, optimismu  a chuť do  života!

 (Napsal sám život)

 

Na Nový rok jede chlap ve svém mercedesu,

ještě pod vlivem alkoholu ze Silvestra, a pálí si to přes les.

Na obzoru stopařka. Zastaví a hle: "Smrtka s kosou".

"Tak, kam to bude madam?" "Ale, jen do příští zatáčky, příteli!..."

 

Jede takhle kněz ve vlaku a všimne si, že vedle něho sedí rabín:

„Rabi, je to pravda, že vám vaše víra zakazuje jíst vepřové?”
„Ano, otče, je to pravda.”
„A jen tak čistě mezi námi, už jste to někdy porušil?”
„Musím se přiznat, že jsem jednou okusil slaninku.”
Jedou chvíli mlčky dál a pak se zeptá rabín kněze:

„A je pravda, že vy duchovní máte ve vaší víře zapovězeno poznat ženu?”
„Ano, to je pravda.”
„A upřímnost za upřímnost: Už jste to někdy porušil?”
„Jak stojí Bůh nade mnou, přísahám, že ještě nikdy jsem takto nezhřešil.”
„No vidíte, to je mnohem lepší než slaninka.”

"Svatý Vendelýne, patrone hovězího dobytka, oroduj za nás,

kteří se k tobě utíkáme."

(Nápis na oltáři jednoho vesnického kostela - Fox)

 

TŘI DŮKAZY

  ŽE JEŽÍŠ BYL ČERNOCH:

1. Každému říkal bratře
2. Měl rád gospel
3. U soudu se s ním jednalo nefér...

Ale pak se objevily stejně přesvědčivé argumenty, že

 JEŽÍŠ BYL ITAL:

1. Mluvil rukama
2. Ke každému jídlu pil víno
3. Používal olivový olej

Ale pak se objevily stejně přesvědčivé argumenty, že

JEŽÍŠ BYL Z KALIFORNIE:

1. Nikdy si nestříhal vlasy
2. Chodil bos
3. Založil nové náboženství

Ale pak se objevily stejně přesvědčivé argumenty, že

JEŽÍŠ BYL IR:

1. Nikdy se neoženil
2. Pořád vyprávěl příběhy
3. Miloval zelené pastviny

Ale snad nejpádnější důkazy ukazovaly na to, že

JEŽÍŠ BYL ŽENA:

1. Musel okamžitě nakrmit zástupy, když nebylo co jíst
2. Snažil se něco sdělit bandě chlapů, kteří to PROSTĚ NECHÁPALI
3. Přestože byl mrtvý, musel vstát, protože měl ještě práci


  

Malý, pětiletý chlapeček se ptá maminky:

"Mami, mami, co dostanu letos  na vánoce?" "

No, to máš tak, zlobil jsi a nedostaneš vůbec nic.

Leda že bys napsal Ježíškovi, že budeš celý příští rok hodný."
 Tak chlapeček se zavře do pokoje, a začne psát:

"Milý Ježíšku, slibuji ti,  že budu celý příští rok hodný..."

Chvíli se na to kouká, pak to roztrhá a  začne znovu: "

Milý Ježíšku, slibuji ti, že budu celý příští měsíc  hodný..."

Zase to roztrhá a tak pokračuje ke dni, půldni, hodině, až nakonec rezignuje.
 V neděli jde s maminkou do kostela a tam ukradne sošku Panny Marie.

Přijde  domu, položí před sebe sošku a začne psát:

"Ježíši, jestli chceš ještě  někdy vidět svou matku..."
 

Jezuitské vzdělání

Do betlémské jeskyně se vměstnali zástupci různých řádů.

Benediktin pěl svaté rodině k chvále gregoriánský chorál. Dominikán pojednával o vznešeném smyslu vtělení. Františkán se vydal ven vyžebrat něco k jídlu.

 A jezuita přišel k Marii a řekl: "Milá paní, přenechte nám to malé. Však my už z něj něco uděláme!"

 

Přijde papež do nebe, zabouchá na nebeskou bránu, sv. Petr otevře a povídá: "To sis teda chlape vybral čas, teď tady zrovna nikdo není." Papež říká: " Ale já jsem přece papež." Svatý Petr na to: " A co to je?" "No přece papež!" Sv. Petr chvíli listuje v knize a povídá? "Nikde to tu nemáme, tak nevím." Papež: "No...jak bych ti to vysvětlil, já jsem...zástupce Ježíše Krista na Zemi." Petr se diví: " Fakt jo?! Tak chvíli počkej." Jde za trojicí a povídá: "Hele chlapi je tady nějakej papež a tvrdí, že je kámoš Ješíže. Mladej, prosím tě běž tam, ať tam nečeká." Ježíš odchází...po chvíli se vrátí, strašně se směje a říká: Tak si představte...jak jsem před těma 2 tisíci lety založil ten rybářskej spolek, tak ono to ještě funguje!"

 

Katolický duchovní dokládá sílu své modlitby: "Kolem mne krupobití, modlím se k Bohu a nade mnou najednou modrá obloha. Evangelický farář obdobně: "Hrozný déšť, po modlitbě všude kolem slejvák a nade mnou azurové nebe. Židovský rabín povídá: "Já vám jdu takhle v sobotu po ulici a přede mnou na zemi najednou naditá peněženka. Nuže pozvednu ruce k Bohu a najednou všude kolem sabat a nade mnou úterý".


 

Bratři se dohadují, jak každý z nich nakládá s bohoslužebnou sbírkou. Evangelík říká, že udělá kolem sebe kruh, hodí mince vzhůru a co dopadne mimo kruh, si ponechá. Katolík říká, že to dělá v podstatě stejně, jen si ponechá to, co zůstane uvnitř kruhu. I Rabín se zapřemýšlí a říká, že to dělá obdobně. Vyhodí mince vzhůru nad sebe a říká: "Bože, co chceš si nech a zbytek mi vrať."


 

Přijde horlivý bratr do nebe a vítá ho svatý Petr. Tu se bratr podívá na zeď a vidí všude nástěnné hodiny a ptá se: "Petře, proč tu máte na stěnách tolik hodin?" Petr pohotově odpoví: "To nejsou hodiny, ale hřichometry. Vždy, když někdo spáchá hřích, ručička se o kousek pootočí." V tom se bratr podívá pozorněji a vidí pod každým hříchometrem jméno církve. Apoštolská, Evangelická, Pravoslavná,... každý hříchometr poslušně cvaká, každý ve svém rytmu, ale katolickou církev nikde nevidí. Zeptá se tedy: "Petře a kde je katolická církev?". Petr zapřemýšlí:  "... aaa, ten jsme postavili na stůl, místo větráku."


Děláme televizní exercicie. Tři rozjímání přes den a jedno v noci.


Učitelka nedělní školy se ptá svých dětí cestou do sboru: "Proč je potřeba být ve sboru zticha?" "Protože tam lidi spí!" odpoví bystrá dceruška.


Pak vzal Ježíš své učedníky na horu,
svolal je k sobě a učil je řkouce:

Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes.
Blahoslavení plačící...
Blahoslavení tiší...
Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti...
Blahoslavení milosrdní...
Blahoslavení čistého srdce...
Blahoslavení ti, kdo působí pokoj...
Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni...
Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích
 
Pak Šimon Petr řekl: "Máme si dělat poznámky ?"
a Ondřej řekl: "A to se máme učit nazpaměť ?"
a Jakub řekl: "Bude se z toho psát písemka?"
a Filip se přidal: "Co z toho můžeme zapomenout?"
Jan navrhl, že stačí aby se to naučil jen jeden z nich.
a Matouš se ozval: "A jak to všechno souvisí s reálným životem ?"
a Jidáš to uzavřel: "Kdy už zas půjdeme dál ?"

Nakonec jeden z přítomných farizeů požádal, zda by mohl vidět Ježíšovy
učební plány a ptal se, jaké konkrétní cíle sleduje Ježíšovo vyučování
v kognitivní oblasti.

A Ježíš zaplakal...

 

"Jsem rád, že jste mohli přijít pánové," informoval je Curtis O´Keefe,

jako by  toto setkání nebylo plánováno týdny dopředu.

"Možná, že by nám však prospělo, kdybychom požádali o pomoc Všemohoucího, než začneme s jednáním."

Během řeči sklouzl hoteliér, se snadností nabytou dlouholetou praxí, čile na kolena a oddaně sepjal před sebou ruce.

Ognen Bailey ho následoval s výrazem hraničícím s rezignací, jako by touto zkušeností už mnohokrát prošel, a mladší muž,

Hall, zaujal po chvíli váhání stejnou pozici.

O´Keefe pohlédl na Dodo, která jedla svůj banán.

"Má drahá", řekl tiše,"právě chceme požádat o požehnání naším záměrům."

Dodo odložila banán. "O.K.", řekla ochotně a sklouzla ze židle. "Vyladila jsem na váš kanál."

Před několika měsíci časté modlitební seance jejího dobrodince, někdy v dost nepravděpodobných okamžicích,

Dodo vadily z důvodů, které nikdy pořádně nepochopila.

Ale podle svého zvyku se nakonec přizpůsobila tak, že už jí to nevadilo.

"Koneckonců", svěřila se přítelkyni,"Curtis je zlatíčko,

a když si kvůli němu lehám na záda, můžu si zrovna tak dobře kleknout na kolena.

"Všemohoucí Bože, zaúpěl Curtis O´Keefe se zavřenými očima a vážnou růžovou lví tváří,

"je-li to tvá vůle, dopřej nám úspěch v tom, co chceme udělat. Žádáme tvé požehnání a tvou aktivní pomoc při získání tohoto hotelu,

jenž ke tvé slávě zove se St.Gregory. Pokorně prosíme, abychom ho mohli přidat k těm, které již slouží, v naší organizaci,

tvojí věci a jsou pro tebe opatrovány tvým oddaným služebníkem, jenž k tobě promlouvá."

I co se jednání s Bohem týkalo, věřil O´Keefe, že je nutno jít přímo k věci.

Pokračoval s obličejem zdviženým k nebi a slova se z něho řinula jako posvátná řeka:

"Navícero, je-li to tvá vůle, a my se modlíme, aby byla, prosíme, aby se tak stalo urychleně a levně,

aby poklady, jež tví služebníci schraňují, nebyly nemístně zpleněny, nýbrž opatrovány pro tvou další potřebu.

Žádáme též tvé požehnání, ó Bože, pro ty, jenž s námi jménem tohoto hotelu smlouvati budou, a prosíme,

aby je osvítil tvůj Duch, a učiň, aby ve všem svém konání jednali rozumně a uvážlivě.

Konečně, Pane, zůstaň při nás provždy, pomáhej naší věci a rozmnožuj naše dílo,

abychom zas my je mohli užíti pro tvoji slávu, amen.

Tak pánové, kolik budu muset za ten hotel zaplatit?"

O´Keefe se mezitím již zvrátil zpět do křesla.

Trvalo však jednu či dvě vteřiny, než si ostatní uvědomili,

že poslední věta nebyla součástí modlitby, ale začátkem pracovního sezení.

(z knihy Arthura Haileyho "Hotel")